130. výročí narození generála duchovní služby Jaroslava Janáka

Dnes 10. prosince 2019 uplyne 130 let od narození vojenský kaplan Mons. Jaroslav Janák. Tuto výraznou osobnost si připomeneme v jeho rodišti 12. prosince 2019 v Kovářově nedaleko Milevska. 

Ve spolupráci s obcí Kovářov a místní římskokatolickou farností připravila Duchovní služba AČR pro veřnost od 17 hodin mši v kostele Všech svatých v Kovářově a od 18 hodin bude následovat beseda v zasedací místnosti obecního úřadu Kovářov, při které přiblížíme tuto osobnost i práci současných vojenských kaplanů.

Stručný životopis

Jaroslav Janák se narodil 10. prosince 1889 v Kovářově a zemřel 11. června 1971 v Praze Zbraslav. Byl synem Václava Janáka učitele na obecné škole v Kovářově a Antonie Janákové roz. Šimečkové. Dětství strávil v Kovářově a od roku 1901 v nedalekých Lašovicích. Vystudoval gymnázium i teologii v Českých Budějovicích. Primiční mši měl 19. července 1914 v Lašovicích.

Za 1. světové války byl povolán do služby jako polní kurát/vojenský kaplana. Působil u záložní nemocnice v Praze a později byl s vojáky v Maďarsku a Albánii. Ve vojenské službě pokračoval i po vzniku 1. republiky a působil mnoho let na Slovensku. Jeho celoživotní láska k přírodě ho přivedla do Klubu Československých turistů v Košicích, kde se podílel na prozkoumávání a značení nových cest i ochraně Slovenského krasu. Úspěšně postupoval i jeho vojenská kariéra a byl velmi dobře hodnocen tehdejším hlavním kaplanem gen.duch. Msgre. Methodějem Kubáněm.

Po roce 1938 se Janák zapojil do pomoci rodinám vojáků i do odboje ve spolupráci s organizací Obrana národa. Byl zatčen Gestapem 6. února 1940 následně opakovaně vyslýchán, mučen, přestal dostávat jídlo i pití. Následkem toho měl vážné zdravotní i psychické problémy. 11. dubna 1940 byl ve velmi špatném stavu převezen do vězeňské nemocnice a následně do ústavu pro duševně choré. Po zotavení díky lékařům v ústavu zůstal a dále pomáhal s odbojovou činností až do května 1945, kdy požádal lékaře o propuštění. Revoluční dny prožil u vojenského velitelství Praha - střed.

Po válce jednal o obnovení duchovní služby se špičkami armády i ministrem národní obrany což se mu podařilo. 1. února 1946 byl ustanoven přednostou duchovního oddělení. Generál Janák měl osobní podíl na budování válečných hřbitovů i zbudování důstojného památníku na Dukle a v Liptovském Mikuláši. Snaha o zrušení duchovní služby po únoru 1948 vyvrcholila 22. dubna 1949. Ministrem obrany byl tehdy k 1. květnu 1949 odeslán na zdravotní dovolenou do doby vyřízení jeho penzionování. K tomu došlo 1. srpna 1949. Přestěhoval se na Zbraslav, kde také 11. června 1971 zemřel. Pochován byl do rodinné hrobky v Milevsku.