Některé křesťankské církve mají ve své tradici úctu ke svatým. Za svaté jsou považováni, ti, kteří ve svém životě prokázali mimořádnou věrnost Bohu v náročných životních situacích. Patronem je světec, kterému se přisuzuje přímluv či ochrana nad určitými osobami, profesemi či územím. Své patrony mají i vojáci. Mezi nejznámější patří Archanděl Michael, sv. Martin či sv. Barbora.
Archanděl Michael
Patron vojáků, výsadkářů, ale např. také radiomechanikům a umírajících (je málo církevních postav, které mají tolik patronátů).
Archanděl Michael je patrně nejznámější z trojice Archandělů (Michael, Gabriel, Rafael), o nichž nacházíme zmínky v Bibli. U mnoha armád existuje tradice úcty k Michaelovi, snad proto, že se o něm Bible hovoří jako o ochránci (Dan 12,1-2) a jako o bojovníkovi (Zj 12,7-9).
Archanděl Michael je v bývá zobrazován v červeném a zeleném šatě a v zeleném či bílém zářivém brnění. V rukou třímá meč nebo kopí. Jako anděl smrti a Božské spravedlnosti někdy v ruce drží váhy. Boty na nohou jsou symbolem bojové připravenosti, pohotové službě evangeliu pokoje. Meč - zbraň vojáka - je symbolem autority výkonu spravedlnosti a v křesťanství též často symbolem kříže. Opasek symbolem pravdy a poslušnosti. Přilba symbol víry a statečnosti. Štít je záštitou víry. Povrch štítu býval v minulosti zdoben, aby majitel byl v boji rozpoznán, štít Archanděla Michaela nese znamení vah – symbolu spravedlivého soudu. Váhy samotné jsou symbolem a nástrojem užívaným k vážení dobra a zla, práva a bezpráví, které zobrazeny ve vodorovné poloze ukazují, že ztrestání zla je spravedlivým činem. Dlouhý meč symbolizuje nesmírnou sílu, kterou Archandělu Michaelu v boji se zlem propůjčuje sám Bůh. Had (drak) je symbolem zla a biblické synonymum Satana. Slovo „Michael“ je odvozeno z hebrejského „Mí-ka-El“ a v překladu znamená „Kdo je jako Bůh?“. Poselstvím archanděla Michaela je tedy upozorňovat na Boží svrchovanost, velikost a moc, které se nikdo a nic nevyrovná. Jeho svátek si připomínáme 29. září.
Svatý Martin z Tours
Patron vojáků, dragounů a jezdců, zbrojířů, ale např. také zajatců, tkalců, chudáků a žebráků.
Svatá Barbora
Patronka dělostřelců, pyrotechniků, zajatců, horníků ale např. také hasičů, architektů, zedníků, umírajících. Patří také mezi čtrnáct pomocníků v nouzi.
Barbora žila ve 3. století v Nikomedii na území dnešního Turecka. Byla dcerou zámožného Dioskura. Ten byl pohanem a zarputilým nepřítelem křesťanů. Proto těžko nesl, že jeho krásná a vzdělaná dcera odmítala nápadníky a setkávala se s místní malou křesťanskou komunitou. Aby dceru ochránil před vlivem křesťanů, nechal vybudovat věž, ve které měla byt uvězněna. Ani to jí nazabránilo v přijetí křtu a nechala ve věži prolomit třetí okno, jako symbol Svaté trojice. Když se to otec dozvěděl, chtěl aby se Barbora své víry vzdala. Své přesvědčení nezměnila ani po mučení. Podle legendy ji sťal mečem vlastní otec. Jakmile to udělal vyšlehl z čistého nebe blesk a na místě ho usmrtil. Zemřela v roce 306 za vlády císaře Daia (Galerius Valerius Maximinus), který patřil mezi nejbrutálnější pronásledovatele křesťanů. Svátek sv. Barbory si připomínáme 4. prosince.
Svatá Barbora je znázorňována v dlouhém oděvu s mečem, křížem, pavím pérem nebo jak drží kalich či miniaturu věže.
